NEJNOVĚJŠÍ OBJEVY LUNAR PROSPEKTORU DETEKUJÍ VELKÉ MNOŽSTVÍ POLÁRNÍHO LEDU

Douglas Isbell, Headquarters, Washington, DC

David Morse, Ames Research Center, Moffett Field, CA

Severní a jižní póly na Měsíci mohou obsahovat více než šest miliard tun vodního ledu, což převyšuje asi 10krát předchozí odhad, který učinili vědci zpracovávající data z mise Lunar Prospektor.

Nyní se zjistilo, že vodní led je uložen v relativně vysokých koncentracích pod "půdou" trvale zastíněných kráterů na obou pólech Měsíce. Vědci nevěří alternativnímu vysvětlení, že tento led byl vytvořen vlivem velké koncentraci vodíku ze slunečního větru.

Další výsledky ukazují, že bylo lokalizováno silné magnetické pole v oblastech, kde se nachází těžké horniny, nasvědčuje to také, že Měsíc má malé, na železo bohaté jádro.

"Program Apollo nám dal výborné obrázky základů měsíční struktury a jejich oblastní rozložení, které nás upozornily na jejich původ a vývoj," řekl Dr. Carl Pilcher, vědecký ředitel výzkumu sluneční soustavy v NASA. "Lunar Prospektor nyní rozšiřuje tyto poznatky do globální charakteristiky. Indikuje vodní led na pólech, který jitří debatu vědců o jeho původu."

V březnu letošního roku vědci informovali, že na Měsíci bude možná 11 až 300 miliónů tun vodního ledu. "Tyto prvotní odhady byly učiněny na základě dat získaných z neutronového spektrometru, který dokázal rozlišit oblasti kolem pólů," dodává Dr. Alan Binder z Lunar Research Institute, Gilroy. "Indikoval větší koncentraci vodíku, což mohlo odpovídat přítomnosti vodního ledu."

"Následující analýza spojená se zdokonalením měsíčních modelů přesvědčivě ukázala, že na měsíčních pólech je vodík," říká Binder. "Ačkoli jiná vysvětlení jsou možná, je možné interpretovat daná data významným množstvím vodního ledu lokalizovaného v trvale zastíněných kráterech na obou polárních oblastech."

"Data nám neříkají definitivní formu vodního ledu," dodává Binder. Je možné, že voda na Měsíc byla zanesena srážkami s kometami. Komety obsahují dosti značné množství vodního ledu, který se všechen při srážce nemusel odpařit. Na místech, kde byl povrch ozářen slunečním světlem se voda z jader komet rychle rozptýlila, ale v polárních oblastech, kde jsou krátery ve stínu mohla přetrvat pod tenkou vrstvičkou horniny i několik miliónů let. Voda je uložena pravděpodobně pod 40 centimetrovou vrstvičkou regolitu a na severním pólu Měsíce je asi o 15 procent silnější než na jižním.

Přesný odhad množství vody je problematický. Souvisí to s detailním prozkoumáním oblastí pólů, které je náročné. Z částečné znalosti tloušťky podpovrchové vrstvy vody a z rozlohy oblasti je možné udělat dolní odhad, který se pohybuje kolem tří miliard tun vodního ledu. Vše také závisí na přesnosti lunárního modelu.

Další výsledky gama spektrometru se týkají vytvoření globální mapy základní skladby měsíčního povrchu. Ukazuje se, že se ve skladbě povrchu nachází tórium, potaš a železo. Rozložení tória a potaše v měsíční krustě podporuje myšlenku, že část materiálů byla v těchto oblastech rozprášena výsledkem impaktů komet nebo asteroidů.

Zatímco magnetické pole je relativně slabé a nená globální povahu jako u většiny planet, Měsíc obsahuje na svém povrchu magneticky aktivní horniny, které detekoval Lunar Prospektor pomocí magnetometru a elektronového reflektometru. Výsledkem je silné lokální magnetické pole, které vytváří dvě nejmenší magnetosféry ve sluneční soustavě.

"Měsíc byl dříve považován za těleso bez magnetického pole, bez větších efektů, které jsou způsobeny slunečním větrem," vysvětluje Dr. Mario Acuna z NASA Goddard Space Flight Center. Měsíc není žádnou velkou překážkou pro nepřetržitý tok nabitých částic ze Slunce.

Mini magnetosféry jsou lokalizovány v diametrálně opačných velkých impaktních bazénech na měsíčním povrchu. Vědce to vedlo k názoru, že tyto magnetické oblasti byly vytvořeny obrovskými impakty. Podle jedné z teorií se při impaktu vytvořil mrak elektricky nabitého plynu, který expandoval kolem Měsíce během asi pěti minut vyvolal předpoklady pro prvotní magnetické pole na opačných stranách. Toto pole "zamrzlo" do povrchové krusty a ponechalo si vlastnosti globálního mag. pole, které zde není.

Lunar Prospektor získal data, která potvrdila, že Měsíc má malé jádro složené ze železa jehož poloměr je přibližně 300 kilometrů. Lunar Prospektor byl vypuštěn 6. ledna 1998 pomocí nosné rakety Lockheed Martin Athena 2, na lunární dráhu tato sonda vstoupila 11. ledna 1998. Mise Lunar Prospektor stála pouze 63 miliónů dolarů. Samotná mise má pokračovat, vzhledem k dostatečné zásobě paliva pro manévrování i po červenci 1999, kdy se původně předpokládalo, že sonda dopadne na měsíční povrch.

(podle relace NASA 98-158 z 3.9.1998 upravil PH)