Nová studie explodujících hvězd nacházejících se v nejvzdálenějších končinách vesmíru ukazuje, že se vesmír bude rozpínat navždy. Vyplývá to z výzkumu mezinárodního týmu astrofyziků Supernova Cosmology Project pracujícího pod záštitou Department Of Energy's Ernest Orlando Lawrence Berkley National Laboratory. Podle vedoucího projektu Saula Perlmuttera jsou vzdálené supernovy přirozenými měřidly vzdáleností ve vesmíru a mohou být použity ke zjišťování průběhu expanze vesmíru. Ve vesmíru zřejmě není tolik hmoty, aby zastavila expanzi vesmíru, jež začala Velkým třeskem. Tyto výsledky jsou odvozeny z analýzy 40 z celkového počtu asi 65 supernov objevených skupinou Supernova Cosmology Project. Supernovy jsou tak jasné, že je jejich světlo viditelné i po průletu polovinou pozorovaného vesmíru. Než se k nám světlo ze supernov dostalo uběhlo 7 miliard let. Po takové dlouhé cestě je světelný signál velmi slabý a jeho vlnová délka je vlivem rozpínání vesmíru prodloužena (tzv. Rudý posuv). Porovnáním spektrálních čar vzdálených supernov se supernovami nejbližšími byli astrofyzikové schopni určit vzdálenost jimi objevených supernov. Průběh závislosti vzdálenosti supernov a posuvu jejich spektrálních čar ukazuje, jak se v minulosti měnila rychlost rozpínání vesmíru.

Všechna měření byla prováděna na supernovách typu Ia. Exploze supernovy tohoto typu nastane, když umírající bílý trpaslík vytrhne velké množství plynu z červeného obra, čímž se zapálí termonukleární exploze, která bílého trpaslíka odvrhne stranou. Supernovy typu Ia mohou po dobu několika měsíců svítit jasněji než celé galaxie. Ačkoli všechny výbuchy supernov nejsou stejně energické, můžeme tuto veličinu určit podle toho, jak rychle po výbuchu slábne jejich jasnost. Z pozorování dále plyne, že se supernovy v době před 7 miliardami let chovaly úplně stejně jako supernovy vybuchující v současnosti. To umožňuje porovnávat navzájem blízké supernovy s těmi vzdálenými. Kdyby staré supernovy byly jiné než ty současné, tak by měření rychlosti expanze nebylo možné.

Protože takový úkaz jakým je výbuch vzdálené supernovy je nepředvídatelný a také velmi málo jasný, musel tým vyvinout postup jak supernovy zachytit pomocí největších dalekohledů světa včetně HST. Když nějaký člen týmu objeví supernovu, dá okamžitě zprávu dalšímu členu, který pomocí Keckova dalekohledu pořídí spektrum. O supernovách objevených tímto týmem jsme informovali v EAI 300 na straně 1.