Snímek vpravo se
zdá být podobný ptačí hlavě, kterak v předklonu polapila nějakou chutnou
stravu. Jedná se ovšem o překvapující obrázek příkladu galaktické kolize v NGC
6745. Velká spirální galaxie se svým prakticky nedotčeným jádrem doslova
"zírá" na malou procházející galaxii (téměř v dolní pravé části
zorného pole) , zatímco jasný "modrý zobák" s modrobílým chmýřím
ukazuje zřetelnou cestu získanou během "cesty" menší galaxie. Tyto
galaxie neinteragovali pouze mezi sebou gravitačně, ale doslova šlo o jejich
srážku.
Když galaxie kolidují, hvězdy tvoří majoritní část zářící
hmoty každé ze dvou galaxií, které se skoro nikdy nesrazí navzájem, ale minou
se s téměř minimálními škodami. To je proto, že fyzická velikost jednotlivých
hvězd je malinká oproti jejich vzdálenostem mezi sebou. V naší Mléčné dráze je
prostor mezi Sluncem a naší nejbližší hvězdou Proxima Centauri (části trojitého
systému Alpha Centauri) o rozměru 4.3 světelného roku.
Nicméně, jiná je situace ohledně mezihvězdného materiálu
nad dvěmi galaxiemi, materiál je tvořen převážně z mraků atomárního a
molekulárního plynu a z malinkých částeček hmoty a prachu.
Všude, kde mezihvězdné mraky dvou kolidujících galaxií
jsou, tak to pro ně znamená spíše škodlivou srážku. Relativně vysoká rychlost
při srážce je důvodem k zvýšení tlaku na styčném povrchu mezi navzájem
interagujícími mraky. Tento tlak střídavě může produkovat objekty materiálové
hustoty, která může stačit na to, aby mohla vzniknout hvězda prostřednictvím
gravitačního hroucení. Horké modré hvězdy na tomto snímku jsou důkazem možnosti
takového formování hvězd.
Tento snímek získal Hubble Heritage Team pomocí HST a WFPC2
kamery v březnu 1996. Členové vědeckého týmu Roger Lynds (KPNO/NOAO) a
Earl J. O'Neil, Jr. (Steward Obs.) použili infračervený, červený, vizuální a
ultrafialový filtr k vytvoření tohoto obrázku. Data získaná z HST jsou použita
pro pozemní radiové observatoře, které rovněž zkoumají vzájemnou interakci NGC
6745.
(podle STScI-PRC00-34 z 2.11.2000 připravil PH)