HUBBLE OBJEVIL ZTRACENÉ KUSY KOMETY LINEAR

 

Donald Savage, Headquarters, Washington, DC (Tel.: 202/358-1547)

Nancy Neal, Goddard Space Flight Center, Greenbelt, MD (Tel.: 301/286-0039)

Ray Villard, Space Telescope Science Institute, Baltimore, MD (Tel.: 410/338-4514)

 


K překvapení a radosti astronomů, kosmický teleskop NASA, HST detekoval jako první malou skupinku "mini komet", kterou po sobě zanechala kometa LINEAR. Někteří astronomové předpokládali, že u této komety došlo k totálnímu explozivnímu rozpadu a větší kusy neexistují.

Mohutné pozorovací schopnosti teleskopu HST odhalily skutečný původ tajemného vymizení pevného jádra komety, které jsme po průletu mateřského tělesa kolem Slunce na Zemi už nespatřili.

Pozorovatelé na Zemi 27. července ohlásili vymizení jasného kometárního jádra a možné vysvětlení spočívající v teorii, že kometární jádro se rozpadlo v hromadu prachu. Astronomové ze Space Telescope Science Institute (STScI) v Baltimore, MD, USA, rychle přeprogramovali kosmický dalekohled HST tak, aby pomohl vyhledat zmrzelé jádro. Astronom Hal Weaver z Johns Hopkins University řekl, že při prvním pohledu na snímek z HST, postupně objevující se na obrazovce svého osobního počítače, byl přímo omráčen. "Moje první myšlenka byla, aby Hubble Space Teleskop záběr zopakoval! Chytili jsme rybu! Je to úžasné, vzrušující a velmi zřetelné."

Ačkoli z historie máme záznamy o kometách které se rozpadly, ale tady máme poprvé detailní pohled na rozpadající se kometární jádro vlivem ohřevu od Slunce. Od roku 1950, vědci předpokládali, že kometární jádro jsou kusy ledu a prachu (nazývané kometesimály) spolu držící vlivem gravitace. Ohřev od Slunce způsobuje, že ledy sublimují a prudce uvolňují plyn. Tlak slunečního záření působí na částice větrem unášené během vichřice.

Astronomové se domnívají, že fragmenty, které nyní pozorujeme v kometě LINEAR mohou být primárními stavebními kameny původního jádra. Tedy pozorování podporuje teorii kometesimál, která předpokládá, že stavební prvky komety mají průměr několik desítek metrů. Rozlámaná kometa vědcům především pomůže pochopit jak částice drží při sobě. Kometesimály byly vytvořeny z kosmických zrn prachu mikrónových rozměrů. Vznik se datuje do ranného období sluneční soustavy, přibližně před 4.6 miliardami let.

Na Weaverově obrazovce bylo minimálně šest "mini-komet" s ohony, připomínajících ohnivé divadlo během ohňostroje. Všechny se nacházeli na špičce 'kopí' jehož tvar kometa po rozpadu připomíná. Tvar je tvořen protaženým proudem prachu a samostatných jasných kusů nacházejících se před útvarem. Shluk větších kousků může být pozůstatek po mateřském jádru. Vynikající rozlišovací schopnost Hubbleho kosmického teleskopu a vysoká citlivost vědcům umožnila zachytit jádro jako oddělené kousky na úrovni detailů u rozpadlé komety nikdy předtím nevídaných.

Někteří astronomové si nemohli představit, jak se může objekt o rozměru hory během dvou týdnů úplně rozprášit. "Skutečně, byl bych ještě více omráčen, kdyby Hubble žádné úlomky nedetekoval," dodává Carey Lisse z STScI. "Rozpad komety byl pro úplné vypaření komety příliš prudký a rychlý. Jak bychom mohli rozmělnit na prach něco o rozměru hory?

Weaver říká, že by bylo důležité, aby největší pozemské teleskopy zkusily mini-komety vyhledat. To může dát další pohled na strukturu původního jádra a velikost zbytkových úlomků.

Astronomové se domnívají, že kometa LINEAR se ve vnitřní části sluneční soustavy objevila poprvé. Před tím se pohybovala ve vzdálenosti téměř jednoho světelného roku a přišla z oblasti obrovské zásobárny komet, nazývané Oortův oblak. Jiní astronomové si myslí, že kometa LINEAR může být křehkým úlomkem větší komety, která naši sluneční soustavu navštívila před více než 10 miliony let.

Odhaduje se, že asi 20-30 procent komet jsou tak křehké, že je průlet kolem Slunce úplně zničí. Space Telescope Science Institute pracuje pod Association of Universities for Research in Astronomy, Inc., pro NASA, s kontraktem NASA's Goddard Space Flight Center, Greenbelt, MD. Hubble Space Telescope je projekt mezinárodní spolupráce mezi NASA a European Space Agency (ESA).

Na horním pravém snímku HST dalekohled ukazuje, že kometární jádro bylo redukováno na "sprchu" žhnoucích "minikomet", které jsou podobné jako ohnivé úlomky při výbuchu rakety ve vzduchu. Jedná se o první blízký záběr, který astronomové získali, ukazující malé bloky kometárního jádra, ledové kusy zvané "kometesimály", které mají průměr menší než 25 metrů. Nejvzdálenější fragment je vlevo, který je velmi slabý, možná, že se jedná o zbytky "rodičů" jader, která jsou fragmentována uvnitř chomáče menších kusů vpravo. Kometa se rozpadla někdy kolem 26. července, když se přiblížila ke Slunci. Snímek byl získán za pomocí WFPC2 kamery 5. srpna 2000, když byla kometa vzdálena 102 miliónů kilometrů od Země.

Na levém snímku nahoře je zachycen pohled na kometu LINEAR pomocí 2.2-m pozemského dalekohledu pořízený také 5. srpna 2000 v přibližném času pozorování HST. Kometa se jeví jako difuzní podlouhlý mrak trosek bez viditelného jádra. Na základě těchto snímků někteří astronomové došli k závěru, že led v jádře se úplně vypařil a jádro je obklopeno volným mrakem prachu. HST snímek byl potřebný k zjištění situace kolem jádra (ohraničený box ukazuje zorné pole HST snímku jak je ukázáno vpravo dole).


 (podle IAUC 7476 a 7477 z 10. a 12. 8. 2000 a  informací 00-122 z 7. 8. 2000 přeložili DH a PH)