OBDOBÍ PŘIBLÍŽENÍ MARSU K ZEMI KONČÍ

Na závěr přiblížení Marsu k Zemi, které se opět odehrálo po osmi létech, použili astronomové ke sledování Marsu kosmický dalekohled HST. NASA vydá tyto obrázky k připomenutí druhého výročí přistání kosmické sondy Mars Pathfinder na planetě Mars. Sonda a kosmické vozítko Sojourner přistály na Marsu 4.července 1997 a pustily se do tříměsíčního poslání za účelem získání atmosférických, klimatologických a geologických údajů o planetě. WFPC2 kamera na HST získávala obrázky Marsu v období mezi 27. dubnem a 6. květnem 1999, kdy byl Mars 87 milionů kilometrů od Země. Na tuto vzdálenost  HST rozlišil na Marsu útvary o velikosti 19 kilometrů.  HST získal čtyři obrázky (viz příloha EAI 378 dole), které společně zachycují celou planetu. Každý pohled popisuje planetu ve čtvrtině jejího denního otáčení. Na všech snímcích je marsovská severní polární čepička nachýlená směrem k Zemi a je nápadným útvarem na vrcholu každého obrázku.

Snímky byly pořízeny uprostřed marsovského léta na severní polokouli, kdy má marsovská polární čepička nejmenší velikost. Během tohoto ročního období Slunce spojitě svítí na polární čepičku. Předchozí teleskopická pozorování a sledování kosmických sond prokázala, že tato letní "zbytková" polární čepička je složena z vodního ledu, právě tak, jako polární oblast na Zemi.

Obrázky Marsu odhalují ty podstatné změny, které se odehrály v tmavém a světlém zabarvení planety po 20 létech od mise Viking, která poprvé důkladně mapovala rudou planetu. Je zřejmé, že marťanský povrch je dynamický a proměnný. Některé oblasti, které byly před dvaceti léty tmavé jsou nyní jasně červené; některé oblasti dříve jasně červené jsou teď tmavé.

Větry pohybují pískem a prachem z jedné oblasti do druhé, často při nápadných písečných bouřích. Během dlouhých časových intervalů zůstávají mnohé větší oblasti stále tmavé nebo světlé, ale menší detaily se mění, jak se mění jejich pokrytí pískem a prachem.

Horní levý snímek je centrován v blízkosti umístění místa přistání sondy Pathfinder. Tmavé pískové duny, které obklopují polární čepičku přecházejí do tmavé oblasti nazvané Acidalia. Tato oblast, jak ukázaly obrázky z HST, a obrázky ze sond se skládá z tmavého písku pravděpodobně práškového vulkanického materiálu. Níže a vlevo od oblasti Acidalia je masivní systém marťanských kaňonů Valles Marineris, které pro svoje dlouhé příme tvary dostaly toto označení, neboť byly srovnávány s pozemskými průplavy. Ranní mraky můžeme pozorovat podél pravého okraje kotoučku planety a velká bouře skladající se z vodního ledu v blízkosti polární čepičky.

Horní pravý obrázek je centrovaný na známou krajinu Tharsis, která je domovem největšího vulkánu ve sluneční soustavě. Jasný útvar podobný prstenci vlevo od středu je vulkán Olympus Mons, který má průměr více než 550 kilometrů a výšku 27 kilometrů. Barvy na povrchu naznačují, že se zde nachází prach, který je silně oxidovaný na jehož ukládání mělo vliv dlouhodobé působení písečných bouří. Jsou zde vidět podél pravého okraje odpolední mraky.

Dolní levý obrázek je centrován do blízkosti jiné sopečné krajiny, která je známá pod označením Elysium. Tato oblast ukazuje mnoho malých, tmavých skvrn, které byly pozorovány HST a kosmickou sondou, u nichž došlo ke změnám, jež byly způsobeny pohybem písku a prachu po povrchu planety. V levé horní části tohoto snímku ve vysokých šířkách je vidět velký mrak ve tvaru písmene V jež je zdrojem frontální poruchy. Podél pravého okraje kotoučku planety se vytváří velký mrak kolem sopky Olympus Mons.

Pravý dolní snímek je centrovaný na tmavou oblast známou jako Syrtis Major, kterou poprvé pozoroval dalekohledem Christiaan Huygens v 17. století. V této oblasti je mnoho malých tmavých kruhových kráterů, které vznikly dopadem meteoritů, je to jedna z věcí, kdy se ověřilo rozlišení dalekohledu HST. Směrem k jihu je na Syrtis velký kruhový útvar nazvaný Hellas. Sondy Viking a v poslední době Mars Global Surveyor odhalily, že Hellas je velký hluboký kráter vzniklý dopadem meteoritu. Tento obrázek HST také ukazuje, že při povrchu je mráz a mraky s vodním ledem. podél pravého okraje kotoučku planety jsou pozdní odpolední mraky, které se formovaly kolem sopky Elysium.

Barvy zde prezentované jsou složeninou snímků generovaných použitím tří filtrů: modrého (410 nm), zeleného (502 nm) a červeného 673 nm). Celkově bylo použito při pozorování 12 filtrů, které pokrývají i oblast ultrafialovou a blízkou infračervenou.

(podle STScI-PRC99-27 z 30.6.1999 připravil PH)