DETAILNÍ POHLED NA KOSMICKÝ VULKÁN

Kosmický vulkán na Jupiterově měsíci Io svým stupněm vulkanismu stále překvapuje. Poslední snímky z kosmické sondy Galileo ukazují úžasné vulkanické struktury a povrch pokrytý sírovým "sněhem."

Malé difúzní hala, které obklopují tmavší proudy lávy jsou pravděpodobně oblasti bohaté na ztuhlý "sníh" oxidu síry, který se vypařil z horké lávy. "Tento sněhový materiál je vidět na měsíci Io všude kam se podíváme," říká Alfred McEwen, planetární specialista z University of Arizona. Pravděpodobně se jedná o oxid siřičitý, který v pozemských teplotách existuje jako plyn.

"Pokud vysublimuje a zpětně se vysráží, vypadá jako sníh," dodává McEwen. "Nevíme odkud se bere, jak jsou povrchové vrstvy jím znovu a znovu zásobovány."

Snímek vlevo: Jedná se o mozaiku snímků, které získala v únoru 2000 a v létě 1999 kosmická sonda NASA Galileo. Snímky zachycují nové detaily ohledně nejdéle aktivních lávových polí ve sluneční soustavě.

Snímek zachycuje oblast zvanou Amirani, která je známa velkým počtem vulkanických horkých skvrn už od dob, kdy kolem Jupiteru v r. 1979 prolétla kosmická sonda Voyager. Snímky z r. 1999 získané sondou Galileo ukazují, že tyto horké oblasti byly součástí nesmírného počtu samostatných lávových polí. Poslední snímky potvrzují teorii, že lávové pole Amirani je opravdu práce proudů tmavé lávy. Většina z nedávných lávových toků jsou tmavé, protože jsou příliš horké na to, aby byly překryty vějíři a oblaky oxidu siřičitého. Na severu lávového pole Amirani tvoří čerstvá láva nejméně pět jezer a nejméně další tři se nachází uprostřed této oblasti. Zdroj, odkud láva přichází na povrch se pravděpodobně nachází v jižní části oblasti.

Malá, bílá difúzní hala, které obklopují tmavá lávové proudy jsou pravděpodobně sněhové vánice zmraženého oxidu siřičitého, který se odpařil z horké lávy. Jasný červený materiál v jižní části lávového pole Amirani je oblast, která obsahuje velký podíl sírových zbytků.

Sirný plyn vychází téměř z celé oblasti podél východo-západní trhliny na jihu Amirani. Může se jednat o prasklinu související s výstupem lávy na povrch. Hlavní vějíř Amirani se zdá být jako neostrá narůžovělá oblast v jižní části snímku.

Mozaika snímků pokrývá oblast 500 km dlouhou a 180 km širokou. Obrázek vznikl jako kombinace černobílých snímků z rozlišením 210 metrů/pixel a barevných snímků s rozlišením 1.8 km/pixel. Sever je na snímku nahoře.

Vulkány na měsíci Io jsou součástí systému, který sírovým sněhem celý vzdálený svět zásobuje. Okraje některých lávových polí jsou zahaleny do oparu. V těchto místech může docházet ke zpětné proměně pevného sněhu na plyn.

Opar je pravděpodobně oblastí, kde probíhá kondenzace plynné síry na pevnou. Na některých místech materiál zřetelně kondenzuje do částic nebo krystalů ze sírových vloček a snáší se z vulkanických mračen k povrchu Io.

Vědci projektu Galileo nyní studují zda ohřev rovinné oblasti bohaté na prchavý oxid siřičitý, který může být způsoben zásahem proudu lávy, může mít za následek trvalou tvorbu vějířů (plume), jakou pozorujeme u vulkánu Prometheus.

"Pozorujeme, že jasné oblasti se v rámci 1 km přemísťují, dodává Moses Milazzo, také z University of Arizona. Dosud se zdá, že veškerá sněhová pokrývka na Io je rovnoměrná po celém povrchu tělesa, není soustředěna u pólů jako tomu je např. u polárních čepiček na Marsu. Vědcům stále není jasné, proč tomu tak je. Zůstává otevřena také další zajímavá otázka: "Vybuchují všechny vulkány na Io jako horká láva, nebo je většina vulkánů podobná čedičovým vulkánům na Zemi?" ptá se Rosaly Lopes-Gautier, JPL.

Vlastně na celý povrch Io můžeme pohlížet jako na jedno nesmírně chladné lávové pole, s tím, že na některých místech se žár z nitra měsíce dostává ven. Průměrná teplota na celém povrchu Io se pohybuje kolem -180° C, což je mnohem teplejší než vychází pouze z podílu tepla, které měsíc absorbuje od Slunce.